Evropský železniční průmysl se stále více otevírá dodavatelům z Indie a Číny.
Na posledních jednáních jsem měl možnost mluvit s několika výrobci, kteří chtějí své produkty ve větší míře dodávat také do Evropy. A právě tady podle mě začíná důležitá otázka.
Ne odkud výrobek pochází, ale jak jsme schopni ověřit jeho skutečnou kvalitu.
Výkres, certifikát TSI nebo deklarovaná norma jsou důležité. Důležité je pro nás také ověřit, zda dané komponenty odpovídají požadavkům a doporučením VPI (Verband der Güterwagenhalter in Deutschland e. V.). U komponentů pro železniční průmysl ale podle mě nemohou být jediným podkladem pro rozhodnutí. Pokud chceme nový výrobek nebo nového dodavatele skutečně zařadit do evropského dodavatelského řetězce, musí následovat další kontrola.
Rozměrová kontrola, ověření výrobního procesu, sledovatelnost materiálu a především materiálové zkoušky, které potvrdí, že skutečné vlastnosti odpovídají tomu, co je deklarováno.
U bezpečnostně významných dílů považuji právě nezávislé materiálové testování za naprostý základ.
Nejde přitom o nedůvěru k určitému trhu. Jde o to, že odpovědnost za kvalitu nekončí podpisem objednávky ani dodáním certifikátu. Pokud chceme využívat globální dodavatelský řetězec, musíme mít stejně globální ambice i na kontrolu kvality.
Z vlastní zkušenosti vidím, že právě tady se bude rozhodovat o tom, kteří noví dodavatelé na evropském trhu dlouhodobě uspějí.
Jak přistupujete k validaci nových dodavatelů a komponentů vy?